Aktuality

z Amonova života



Klubová výstava DK
30.11.2011
Doplněny informace (včetně odkazů a fotek) z klubové výstavy Dalmatin klubu ve Vinoři.
Den po výstavě
27.11.2011
Člověk by řekl, že po tak náročné sobotě bude pes odpočívat. Sice po večeři (vylepšenou o konzervu masa, která byla součástí věcné ceny) usnul a venčili jsme až po 15 hodinách a pak večer, ale večer jsme potkali 3-letého mladého psa, se kterým si Ámon rozuměl, na louce jsme si pak připomněli staré dobré obrany z doby, kdy jsme chodili na cvičák. Snad díky přítomnosti jiného psa držek klacek jak zamlada, jako dřív nerad plnil příkaz "Pusť!" a zase si užíval znovu ukořistěnou odměnu....
Klubová výstava DK
26.11.2011
Na výstavu jsme se po 9,5 letech od naší poslední účasti vypravili nikoli vyhrát, ale ještě se podívat mezi ostatní flekáče (přítomno téměř 70 dalmatinů), setkat se s několika známými, ukázat 13,5-letého dalmatina v dobré kondici (v rámci možností) a dát tak naději či motivaci ostatním.... že při troše štěstí to jde. A také jsme chtěli po těch 9 letech dát pádnou odpověď hlavní poradkyni chovu, jejíž tehdejší názor na "správnou" vizáž dalmatina byl hlavní příčinou toho, že jsme se přestali účastnit, ač výsledná hodnocení měl Ámon pěkná. Že by dalmatin neměl vypadat jako váleček, mi tehdy potvrdil i veterinář a moje důvěra v názory hlavní poradkyně chovu tak klesla na nulu. Ta odpověď byla o to pádnější, o co ji vyšperkoval pan rozhodčí z Německa. Ale o tom až za chvíli.
Nutno dodat, že letošní účast jsem si rozmýšlel až do poslední chvíle. Ale nyní nelituji (i když o tom, jak výbor DK "zvládl" organizaci a pořádání, vypovídá tento odkaz -viz 26.11.2011 KV DK). Opravdu jsme prožili docela příjemný den ve společnosti cca 70 dalmatinů, potkali jsme několik lidí, kteří si nás i po tak dlouhé době pamatovali, Ámon prokázal, že už je hodně nad věcí a v pohodě.
První 4 hodiny strávil na nohách, seznamováním se se sousedy, jak dalmatinkami či dalmatiny, tak i s jejich dvounožci. Příčina byla prostá - nepočítali jsme, že v interiéru bude strašně studená podlaha (zámková dlažba) a měli jsme nedostatečnou podložku. Samotnou prezentaci zvládnul Ámon bez nervozity, bez problémů, a to i poté, co nás pan rozhodčí překvapil nečekaným oceněním... ale ještě chvíli trpělivosti.
Těsně před nástupem veteránů přivezla Alice s Jirkou deku, takže po vystoupení Ámon zchroustal odměnu, konečně si mohl lehnout ... a usnul - asi jako jediný v tom mumraji klidně usnul a přibližně hodinku spal.
Tak se konečně dostáváme k nejhezčímu zážitku dne (pro nás). Už pohled na data narození (Ámon byl minimálně o 3 roky starší než druhý nejstarší účastník a veterány jsou dalmatini už od 8 let), natož na úspěchy těch mladších veteránů, to vše ukazovalo, že umístění na "bodovaných" 4 místech (v kruhu bylo 5 veteránů-psů a pár hodin později pozdeji i 5 veteránek) by byla utopie. Přesto vedle těch 4 nechal německý rozhodčí umístit další pohárek a věcné ceny, od stolku bylo slyšet "Já nevím, proč to tam dává." - a vzápětí se vše vysvětlilo.
Pan Markus Ameis si prostřednictvím překladatelky vyžádal klid v sále a pozornost přítomných (což se stalo celkem jen 2x nebo 3x během celého dne) a konstatoval, že pes v tomto věku nemůže samozřejmě konkurovat osmi- až desetiletým jedincům, ale že na svůj věk je v kondici, která si zaslouží ocenění, že je dobře, že jsme jej přivedli ukázat a ocenil slovně i písemně celoživotní péči o psa (v písemné zprávě navíc ohodnotil Ámona známkou výborný). Tak tím mě osobně zcela zaskočil... přece jen v českých zemích nebývá zvykem chválit. Navíc, jakákoli péče by neměla cenu, kdyby nepřálo štěstí - Ámonovi se naštěstí vyhýbaly choroby (krom jedné operace a jedné akutní žaludeční koliky), úrazy (pár jich bylo, i 4 pokousání, ale naštěstí bez následků) či jiné nepříjemné události. Ale nejpodstatnější je to, co krásně vystihla chovatelka, která nás před 12 lety připravovala na 1.výstavu, když pravila: "Nejdůležitější je, že Ámon CHCE ...", ano, že ON má chuť do života.
Návštěva veterináře
24.11.2011
Předvýstavní prohlídka a potvrzení "bezinfekčnosti", které už není potřeba (před 9-12 lety bylo nutné), doprovodila celková prohlídka, od prohmátnutí uzlin, přes poslech stetoskopem ke konzultaci konkrétních problémů (bulky, hybnost zadních končetin atd.). Kromě obvyklé Ámonovy nervozity, která má své kořeny v útlém mládí, kdy mu v 9 měsících museli ošetřit naštíplý dráp, nebyly žádné komplikace, byť to byla ve svém rozsahu první větší návštěva veterináře od operace močových cest v červnu 2007. I zjištěné závěry byly pozitivnější než jsem čekal. Srdce v pořádku (Adéla, máma Ámona, se srdcem problémy měla), snad žádné náznaky rakoviny či jiných problémů. Pravda, asi se začíná objevovat zákal v oku, ale zatím vidí skvěle (jinak by nedokázal chytat v letu házené piškoty na 1-3 metry). Musíme začít dávat pozor na zadní drápy, protože při rychlé chůzi přibližně od jara jimi škrtá o zem při návratu tlap dopředu, má je už hodně obroušené.
Pan veterinář pak dokázal shrnout výsledek do jedné krásné věty: "No, 13-tiletý dalmatin obvykle vypadá jinak..." (pro ty, kdo nemají představu, co to slovo "jinak" znamená, připomenu, že průměrný věk dalmatinů se udává číslovkou 12).
Po 9 letech se vydáme na výstavu DK
17.11.2011
V téměř nejpočetnější kategorii, veteránů. Naposledy jsme se zúčastnili v květnu 2002. Přehled absolvovaných výstav je zde
Amon je dnes 13 let Pražanem
4.9.2011
Přesně před 13 lety (tehdy v pátek) jej chovatelé jeho mámy Adély přivezli z Liptovského Mikuláše (resp. Liptovského Jána, kde vyrůstal na zahradě 2a1/2měsíce se svými 8 sourozenci) do Prahy ke svým známým v Dejvicích, kde jsme si jej převzali. Tehdy se vešel do košíku, ale neměl problémy si část cesty odťapat po svých, ani první zkušenosti v metru, např. při nastupování z peronu do vagonu.
na druhém konci Prahy mu asi došlo, že se něco výrazně mění. Každou chvilku se při prvním venčení posadil, nasměroval čumák neomylně správným směrem ke vzdáleným Dejvicím, párkrát zakňučel, ale zase se vydal poznávat nové prostředí. I v noci se vzbudil asi 5x a kňučením si posteskl. Naštěstí nám na radu kamarádky Lenky, tehdy studentky veteriny, přivezli kus hadru z pelechu, aby tu změnu zvládal lépe.
Nicméně od prvniho dne se projevovala vzácná povaha a zdravé sebevědomí, ale i dobrou přizpůsobivost. Hned druhý den jsme mu museli koupit obojek a vodítko. Po nasazení obojku, což do té doby nezažil, se asi 5 minut ošíval, zkoušel se ho zbavit, ale pak už tento nezbytný fakt přijal a nikdy v životě už s tím neměl problém. Naopak, doteď stačí podržet obojek i dále od něj a on přijde a sám dobrovolně do obojku strčí hlavu....
Rány jsou zaceleny
3.9.2011
Rány po pokousání už jsou definitivně zaceleny, žádné otoky, zanedlouho uz postižená místa zase pokryje srst.... Psychické následky z žádného pokousání Amon neměl ani dřív, ani teď.
V rámci rekonvalescence a zároveň s poklesem venkovní teploty zase ožil, častěji si v rámci svých možností zaběhá. Včera si dokázal s 2-letým labradorem Bastienem a 7-měsíčním mládětem rhodéského ridgebacka Kamim hrát dost aktivně téměř hodinu a půl. Jen ho při té hře zrazují zadní tlapy. Hlava by chtěla.....
Jako na houpačce...
9.8.2011
Předevčírem se pro změnu chytnul s pitbulem vzájemně za kožich hned po vzájeném očuchání (Amon si zásadně nezačíná, ale nenechá si nic líbit, to platí celý jeho život), ale naštěstí si neublížili - ani škrábnutí na nikom z nich.

Dnes mě sice při venčení naštval, ale vzápětí výrazně potěšil. Šli jsme jeden z delších okruhů (3-4km), kde může jít většinu cesty na volno. Cestou vždy zkoumá vše okolo, ale když do jednoho křoví zapadl a dlouho nevylézal, tušil jsem, že tam našel něco ke svačině. A nymýlil jsme se. Už když vylézal a zahlédl mě, výrazně zrychlil jiným směrem - jasná známka toho, že si byl vědom průšvihu. A když jsem za ním vystartoval, tak se rozeběhl... cvalem! A trvalo mi min. 20 metrů, než jsem ho dostihl. Sežral něco pikantního podle pachových stop z tlamy, tak dostal pár facek a vynadáno (vždy jen přivře oči, přijme hrdě trest, oklepe se a má vyřešeno). A za čtvrt hodiny si našel další pochoutku, u cesty pohozený rohlík, ale to už jsem mu nedovolil pozřít, opět dostal a cestu z kopce pak seběhl opět velmi rychle. Celkově byl dnes pohyblivější, což souviselo nepochybně i s nižší venkovní teplotou (cca 14°C).
Rekonvalescence
2.8.2011
Přestože nebyl Amon pokousán 9 let, nebyl problém oživit si tehdejší proces ošetřování, včetně dezinfekce široko hluboko pod kůží pomocí injekčni stříkačky (bez jehly). Stejně jako před lety nejvíc prožíval samotnou pacifikaci do polohy vhodné pro ošetření a počátek zásahu, pak už si nechal líbit všechno, jen to patřičně vydýchával.
Po 2 dnech nás ke všemu v noci napadl vrčící rotvajler, hlídací pes, který kvůli šetření firmy neměl zábranu mezi hlídaným placem a veřejnou cestou. Sice se po chvíli ukázalo, že má náhubek, ale přesto to mělo následky. Nikoli pro psa, ale pro jeho dvojnožce. Rozeklý loket, naražené předloktí a zápěstí a zablokovaná krční páteř.
Po 4 dnech od pokousání otekla Amonovi oblast nadocnicového oblouku pravého oka a čumák mezi čenichem a očima, otok u oka splasknul už druhý den, čumák se vrátil do původního tvaru po 2 dnech.
V té době již začal ustupovat i otok u rány na krku, čímž vynikl tvar trychtýře a přišla inspirace k použití vatových tyčinek na čištění ran v hloubce. A hend to přineslo úspěch a při dalších zásazích i jistotu, že rány jsou i v hloubce prakticky čisté, bez hnisu.
Pokousání
24.7.2011
Druhý den ještě jednou na Kavkách tentokrát na srazu vlkodavů. Nejdprve jsme smečku vlkoušů nedohonili stezkou nad Vltavou, takže se Amon seznámil až u kavárny, kde napájení vlkodavů vodou připomínalo Divoký západ a péči o koně Pony expressu. S Oldou už se znal, ale ve smečce si musel připadat jak čivava mezi labradory.
Po hodině došlo k nedorozumění mezi Amonem a jednim z vlkoušů a ten Amona pokousal. To už se Amonovi nestalo téměř 9 let. Naštěstí jsem měl vodítko toho vlkodava hned po ruce, jinak by asi následky byly horší, takhle šlo o 3 jednotlivé malé rány (na hlavě, na krku a na uchu, 2 drobné povrchové ranky byly těsně pod pravým okem - tam byl problém jen čištěním rány, aby nedošlo k potřísnění oční sliznice).
Po ošetření oba rváči mohli kolem sebe několikrát prošli bez jakýchkoli známek agrese.
Kavčí Hory
23.7.2011
Opět s Oldou odpoledne a večer na Kavkách. A večer ještě venčení Bennyho (14 let), za pamlskem se ještě dokáže pěkně rozběhnout....
Kavčí Hory
16.7.2011
Po dlouhých 3 měsících se Amon opět viděl s Oldou. V podvečer se ještě spřátelili s Luckym, neúnavným ohařem, kterému nestačil ani 11-tihodinový pobyt na čerstvém vzduchu, aby se unavil, viz video. Z venčení k nádraží pak podstoupil ten 70-tikilogramový drobek krátkou výchovnou lekci v chůzi u nohy, překvapivě to nejen hrdě snesl od cizího člověka, ale k velkému překvapení ještě téhož večera aplikoval cestou domů a předpisově šel u nohy.
Venkov
4.-8.7.2011
Po delší době (po roce) strávil několik dní u Alice, užil si výhod, které skýtá rodinný dům se zahradou kousek za Prahou, a dvou malých dětí.
Ámon *13
15.6.2011
Dnes má Ámon 13.narozeniny. Pořád ve výborné psychické kondici, hravost a zvídavost ho neopouští. Na svůj věk je i v dobré fyzické kondici, zrak, sluch naprosto v pořádku. Ale, jak už jsem zmínil, v posledních měsících přece jen slábnou zadní tlapy a to je příčinou menší pohyblivosti, než na jakou jsme u něj byli po celá léta zvyklí.
Tréninky
1.6.2011
Na kondiční tréninky našich svěřenců, které jsou poblíž našeho bydliště, beru Amona s sebou, bývá 3-4 hodiny na nohou. Oblíbily si ho tu 2 mladé fenky, kterým se galantně dvoří.
Ale dnes jsme potkali mladého psa, asi dvouletého, no, spíš fretku převlečenou za psa. Tak vitální až hyperaktivní ten pes byl. Amon si s ním hned porpzuměl, tak začali blbnout, naštěstí bylo příhodné počasí, kolem 15°C. A běhali, prali se, "kousali se" pořád dokola a neúnavně, my už s pánem probrali vše ("ženské, fotbal, politiku"), ale oni pořád blbli...
Nakonec si občs musel lehnout a nabrat síly..... nikoli Amon, ale ten mlady pes, zatímco veterán Amon nad nim stál, s vychechtaným výrazem se vydýchával a čekal, až se mlaďoch zase zapojí.
Ukončili jsme to až půl hodiny před půlnocí, kdy už teplota klesla na 12°C. Ale udělal mi, dědek jeden, radost.
Noční vycházky
1.5.2011
Případným problémům s pohyblivostí se snažíme předcházet delšími procházkami, zejména nočními, kdy bývá klid.
Další sraz s Oldou
2.4.2011
Bezmála 13-letý Amon s 13-měsíčním Oldou a také se 14-letým buldokem Bennym spolu strávili odpoledne a večer na Kavčích Horách, částečně zachyceno na videu.
Video, bohužel, odhaluje fakt, že ačkoli Amon ještě běhá jako jura, začínají mu v posledních měsících pomalu slábnout zadní tlapy a s tím i svou výbušnost. Ještě v 10 letech (v r.2008) během venčení téměř vždy běhal tak, že se s charakteristickým "dupáním" prohnal kolem lidí a byl nezadržitelný.
Zídky (1,0-1,2m vysoké), na které skákal od svých 10 měsíců až donedávna, už po 2-3 neúspěšných pokusech směrem nahoru ani nezkouší skákat, bez problémů (a dobrovolně) zvládá 1/2 n až 3/4-metrové zídky.
Setkání s Oldou
26.2.2011
Dvounožec se setkal po 7 letech se svou bývalou studentkou a Amon se tak seznámil s jejím vkodavem, ročním štěnětem Oldou. Docela si porozuměli i přes výrazný váhový a velikostní rozdíl. Už v kavárně, kde oba spořádaně leželi, se čas občas začali očuchávat a pomalu si začínali hrát, až 2x zvedli stolek...
I venku si pak zařádili, byť Amon Oldu mohl podbíhat, aniž by musel sklonit hlavu.
Vánoce 2010
24.12.2010
Tradiční večerní vycházka, trasa umožňuje většinu cesty absolvovat bez požití vodítka. Tentokrát kolem Hamráku do Višňovky, oblast Trojmezí k Chodovu, kolem domácí ZOO do hostivařského parku a přes přehradu k hradišti, kde má být postavena futuristická rozhledna, Horní Měcholupy, Hostivař zpátky domů. Počasí znemožnilo uskutečnit tak dlouhou trasu jako loni.
Video
28.7.2010
V posledních letech si Amon našel zajimavy konicek: zahradniceni. Temer pri kazdem venceni v lete (a cas od casu i v ostatních ročních obdobích) vždy vytrhá cca 1/2 m2 trávy, vyžere kořínky, zbyví se hlíny z tlamy a je spokojený.
Ámon *12
15.6.2010
Dnes má Ámon 12.narozeniny. Zatím ve výborné fyzické i psychické kondici. Stále hravý, zvídavý, pořád běhá rychle, vyskočí na metrovou zídku, i když už to není s takovou jistotou či ladností.
Vánoce
24.12.2009
Vánoční podvečerní a večerní vycházka, většinu cesty bez požití vodítka. Tentokrát kolem Hamráku do Višňovky, oblast Trojmezí ke Košíku do hostivařského parku až k přehradě, pak kolem konečné autobusu Háje na miličovský cvičák. Blízko něj nás překvapil elektrický ohradník, Amon při průchodu (s košíkem) dostal el. ránu, pak se nemohl dostat zpátky, dostal opet ranu, tentokrát vyjekl, až když jsem jej nasměroval do míst, kudy se dostal dovnitř a byla zde větší mezera mezi dráty, se vysvobodil, ale na rozloučenou dostal ještě jeden výboj. Teprve při obcházení ohradníku jsme zjistili, že v jednom rohu je nashromážděno stádo dlouhosrtých cizokrajných koz.
Poté jsme se vrátili k přehradě a došli do Hostivaře a odtud domů. Trasa podle mapy měřila cca 16km.
Amonovi pak trochu vytuhla pravá zadní, takže se s obtížemi dostával na své místo, kam musí překonat půlmetrové převýšení, ale po několika dnech to krásně rozchodil.


 
-hp- © 2011 (stará verze -hp- © 1998-2003)